Co se nám vytvořilo v hlavě a dalo na papír
18. 3. 2008
Prší, sedím u okna a smutně koukám vzhůru na střechy domů, jak kapky ladně dopadají na střechy a vytvářejí krásný zvuk. V dáli vidím nějakého smutného človíčka, jak se ode mne vzdaluje čím dál tím víc a jako z nějakého důvodu se vrací. Sama sebe se ptám proč? Najednou uslyším zvuk našeho zvonku, tak se jdu kouknout z okna ,kdo to může být. Dole spatřím toho smutného človíčka , tak okamžitě jdu dolů ,abych mu nějak pomohla.Až u dveří jsem zjistila, že to je má kamarádka ,která mě už jednou dostala z problému.Nemohu však na to zapomenout a stále mě do dneška moc mrzí.